Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Divoška - 3. kapitola

08.06.2010 (17:45) • Banna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3642×

Divoška - 3. Kapitola:

„Já jsem Edward a ty?“

„Já nemám žádné jméno,“ rozbrečela jsem se.

„Jak to myslíš? Jako že si ho nepamatuješ?“ zeptal se.

„Ne, já nikdy žádné neměla.“

„Aha, a jak to?“ vyzvídal.

„No, já byla vždy sama. Žila jsem v lese. A dnes poprvé ležím v tady na tom a… Co se vůbec stalo?“

„Utíkala jsi před námi, spadla a byla si dva dny mimo. Carlisle říkal, že jsi měla otřes mozku.“

„Co je to?“ divila jsem se.

„Co je co?“

„No ten mozek,“ ptala jsem se dál.

„Ty nevíš, co je mozek?“ nechtěl tomu pořád uvěřit.

„Ne!“ Už zase mi bylo k pláči.

„Ona neví, co je mozek,“ ozvalo se, hádám, že ze spodu, a pak už byl slyšet jen hlučný smích.

„Konečně se našel někdo blbější než ty,“ smál se někdo další. Hlavu jsem dala do polštářů a začala hlučně brečet.

„Chtěla bys vědět, co je to ten mozek?“

„Ano,“ zašeptala jsem.

„To je orgán nervové soustavy, který řídí celé tvoje tělo. Bez něj bys nemohla existovat a je tady, v hlavě.“ Ukázal si asi na ten mozek.

„Cože?“

„Koukám, že s tebou je to trochu složitější.“ Ne, že bych nějak moc věděla, co říká. Spíš jsem to vůbec nechápala.

„Nechtěla by ses jít dolů seznámit s ostatními a Esme ti uvařila oběd,“ nabídl.

„Oběd?“ Připadala jsem si jako blb.

„Jídlo,“ opravil se. A tak jsem vstala z té úža postele a šla s ním dolů. Pod schody na mě čekalo několik člověků.

„Ahoj, já jsem Alice.“ A tak nějak divně mě obouma rukama chytla.

„Ahoj, já jsem Esme.“

„Nazdar, já jsem Jasper.“

„Mé jméno je Bond, James Bond.“

„Emmetta si nevšímej a já jsem Rosalie.“

„Těší mě, jsem Carlisle a tykej mi,“ pozdravili mě postupně. Poprvé jsem byla někde s tolika člověkama. A taky jsem z nich měla strach. Hlavně z Bonda. Jako kdyby to Edward věděl, a tak mi šáhl na mozek. Cítila jsem se s ním chráněná.

„Hele, a jak ti jako mám vůbec říkat?“ zeptal se Bond.

„Co, kdybychom ti dali nějaké jméno?“ křičela na mě Alice. Jen jsem přikývla.

„Co třeba Isabell?“ řekla Esme.

„To je pěkný a hodí se to k tobě,“ přikyvoval Bond.

„Tak jo.“ To jméno se mi moc líbilo.

„Bells, určitě máš hlad, Esme ti připravila jídlo,“ řekl Edward a šel se mnou k tomu velkému, měkkému, co člověci mají doma a sedí na tom.

„Tady to máš.“ Esme přede mě dala něco, bylo to takový barevný a ne, že by to smrdělo, ale havěť je lepší.

„Co to je?“ Ukázala jsem na to.

„Tobě špagety nechutnají? Klidně ti můžu připravit něco jiného. Co tak normálně jíš?“ omlouvala se Esme.

„Já chytám jen havěť.“ Odpověděla jsem a koukla na ně.

„Havěť, tak to je dobrý. To jíš jako šváby, housenky, stonožky, ropuchy a mouchy?“ smál se Bond.

„No, já nevím, jestli se tomu tak říká, ale žije to v lese, běhá to tam, jí to tam, spí to tam. A má to v sobě něco teplého a voňavoučkého.“

„Co myslíš tím teplým a voňavým?“ ptali se dál.

„No, já to nevím jistě, ale myslím, že tomu člověci říkají krev.“

„Ale vždyť ona přece není upír!“ hulákala Rosalie.

„Cože nejsem?“ vůbec jsem je nechápala.

„No tak si to shrneme. Je rychlejší než člověk, voní trochu jako člověk, spí, v žilách jí proudí krev, srdce tluče. Pije krev, ale oči má hnědé. Jak si vlastně přišla na svět?“ mluvil k nám Carlisle a chodil při tom pořád dokola přede mnou. Co mu mám říct. Já nevím, jak jsem přišla na svět. Vždyť já ani pořádně nevím, co to ten svět je. A tak jsem jen mlčela a koukala na něj.

„Ty to nevíš?“ ptal se. Zakroutila jsem mozkem.

„Vypadá to, že tě budeme muset naučit velkou spoustu věcí. Vždyť ty jsi až do teď neměla jméno. Ty nevíš skoro vůbec nic. Poprvé jsi spala v posteli a až do teď si žila v lese. Nevíš, že máš matku a otce, možná i bratra nebo sestru, babičku nebo dědu,“ pokračoval.  O čem to mluví?

„Isabello, chtěl bych se tě zeptat na jednu velmi důležitou věc. Nechtěla bys žít, alespoň nějakou dobu s námi?“ Co mu mám na to říct? Chtěla bych zůstat s nimi, jenže jsou to pro mě úplně cizí člověci. Ale mohli by mě spoustu věcí naučit…

„Tak dobře. Zůstanu s vámi.“ Po mé odpovědi se všem na tváři objevil úsměv.

Autor: Banna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Divoška - 3. kapitola: